Řešené území se nachází v Praze 10, Záběhlicích, mezi Práčskou ulicí a Botičem. Tato lokalita byla v minulosti součástí jakési poloprůmyslové periferie, proto zde byly umístěny různé provizorní objekty, plochy jsou částečně zdevastované a bylo zde několik částečně využívaných provizorních objektů.
Významné fenomeny v území jsou jednak krásné přírodní plochy kolem Botiče, ale také hlučná Práčská ulice. Rozmístění těchto vlivů je ale natolik výhodné, že výrazně ovlivňuje urbanistickou koncepci zástavby. Zvolen byl proto takový typ zástavby, který snižuje hustotu zástavby směrem k Botiči a z městské formy, kde dominují objekty, tak postupně přechází do formy s dominantní zelení.
Tak, jak se zástavba od městské formy přibližuje přírodě, se mění i charakter parteru. Parter Práčské je upraven. Nově je řešena příjezdová křižovatka a stanice autobusu. Dominujícím prostorem je terasa mezi domy, ze které jsou přístupny jak komerční prostory, tak i široký parkový prostor uvnitř areálu. Jeho centrem je odpočinková plocha doplněná parkovými úpravami a sousedící s dětským hřištěm. Jižní část podél Botiče je ponechána v přírodním charakteru. Pouze stávající vyšlapaná pěší cesta se nově upravuje a napojuje na systém chodníků z areálu.
Automobilovou dopravu jsme omezili na minimum. Příjezdové komunikace jsou jednosměrným systémem co nejdříve odkláněny do podzemních parkovišť, Možnost průjezdu přes celý areál je omezen pouze na nutnou obsluhu, navíc zpomalen řadou zpomalovacích opatření. Mezi jednotlivými domy pak probíhají pouze pojízdné chodníky, které navazují na systém pěších cest podél Botiče.
Podél Botiče probíhá lokální biokoridor nivy Botiče. Skutečná hranice byla konstatována v trase stávající mlatové cesty podél Botiče. Tuto hranici výstavba respektuje a je pro zástavbu nedotknutelná.
Rostlé zeleně podél Botiče se zástavba nedotýká vůbec. Bez zásahu zůstává i Botič. Dokonce i likvidace dešťových vod je řešena tak, aby byl využit pouze stávající výústní objekt.
Obytné území, vymezené územním plánem, částečně zasahuje do přírodního parku Botiče, ale koncept areálu se pohybuje pouze po plochách, které jsou zdevastovány provizorními objekty a panelovými zpevněnými plochami.
Koncept řešení počítá s plynulým přechodem zástavby do plochy přírodního parku. Zástavba se směrem k přírodnímu parku snižuje, hustota zástavby se zmenšuje. Do plochy přírodního parku vůbec nezasahují vozovky ani parkoviště – jsou zde pouze ukončení pojízdných chodníků a pěší cesty.
Botič má stanovené záplavové území stoleté vody. Návrh tuto hranici respektuje. S několikametrovou rezervou je od této hranice vzdálena jak vlastní zástavba, tak i související terénní úpravy. Nejnižší obytná podlaží jsou výškově umístěna tak, aby byla min. 1m nad hranicí stoleté vody.
Koncepce zástavby je řešena tak, aby bylo dosaženo maximální retenční schopnosti území (ozeleněné střechy, retenční nádrže atd.). Přítok dešťové vody do Botiče je tak omezen na minimum a je řešen tak, aby k němu docházelo se zpožděním a rovnoměrně.
„Návrh řešení procházel dlouhým vývojem. Původní koncepční studie z roku 2005 byla dopracována do dokumentace pro územní rozhodnutí a veřejnoprávně projednána. Ve dvou nedokončených zjišťovacích řízeních a následných variantách bylo hledáno takové řešení které by odstranilo základní námitky městské části a OŽP MHMP. Toto řešení bylo nalezeno. Námi vytvořené řešení odpovídá všem platným vyhláškám a věříme, že jsme dokázali vytvořit dokonalý koncept pro šťastný a nerušený život ve městě i přírodě.“
Za ARCHITEKTONICKÝ ATELIER HOLUB s.r.o.
Ing.arch. Alexander Holub a ing.arch. Pavel Hanzal.